Věc, na kterou myslím, je kulatá a obrovská, ani si neumíte představit jak moc. My na tom žijeme a pohybujeme se dopředu, dozadu i do stran. A nejsme jediní. Také tu s námi žije spousta zvířat, roste mnoho druhů rostlin a stromů. Povrch to může mít různý, největší část tvoří moře a oceány, dále písek,…
Když si řeknu historie, je to pro mě něco docela zajímavého, poučného, často i tajemného a třeba napínavého. Myslím, že je docela dobré, abych trochu znala historii. Můžu si pak vysvětlit události, kterým jsem nerozuměla a srovnat si období, abych věděla, jak jdou po sobě až po dobu, ve které žiju. Už vím, jak vznikaly…
Jednoho dne jsem se pořád vrtěla ve spaní. Když jsem se probudila, mamka zavolala, abych se rychle strojila. Já jsem nevěděla proč, ale mamka zavolala, že jedeme k zubaři. Nasedli jsme do auta a jeli. Jakmile jsme přišli do čekárny, bylo tu dost lidí. Dlouho jsme čekali, než nás vzali na řadu. Už jsem byla…
Jednou k narozeninám jsem dostala vstupenku do strašidelného domu. Nejprve jsem vstupenku chtěla vrátit, ale řekla jsem si, že ve strašidelném domě to nemusí být až zas tak špatné. A tak jsme druhý den nasedli do auta a odjeli jsme. Když jsme přijeli, mamka mi řekla: „Jít s tebou nemůžu, protože jsi vstupenku dostala jenom…
Na tom našem dvoře pejsek v boudě krákoře. Slepička zamňouká, že chce velkého brouka. Kočička hned zabzučí, v tom hluku se neučí. Prasátko na ni čučí a přitom jak ryba mlčí. Zmatek v tom má telátko, šlo se raději prolétnout drobátko. Na háku to má myšička, od rána řádí jak lasička.
Svět je dnes podivný, bratr je hodně protivný. Vše je dnes obdivné, je to prostě podivné. Ve dne v noci slunce zář, noc pak ukáže svou tvář. Na louce jsou krávy, a v létě je dost trávy. Jak tu dneska je řekni svou předpověď. Až nám začnou pršet peníze, konečně bude konec krize.
Ve vlastivědě se učíme o historii. Víte, že v roce 1989 byla demonstrace a srážky s policií? 1. ledna 1993 proběhl rozpad Československa a v šedesátých letech dvacátého století komunisté předkládali návrhy na změny režimu? Bavilo mě, že jsem se každou hodinu vlastivědy dozvěděla něco víc o historii, třeba že v srpnu 1968 byla okupace…
Jednoho dne jsem byla normálně ve škole a tam jsem se bavila s Ivou. Domluvili jsme se spolu, že u ní budu spát. A takhle nějak jsme se skamarádili a začali jsme si psát, hodně se spolu bavit, psát si, volat a spoustu dalších věcí. Začali jsme spolu chodit ven, na zastávku, jezdit k sobě….
Myslím na věc, která je nám většinou nablízku. Přemýšlím, že je vlastně dost potřebná a důležitá. Je to takový kamarád, nebo kamarádka, s kterými jsme často, dokáže za nás mluvit, i když nemá hlas, vlastně prozradí ostatním naše myšlenky, nápady, přání i to, co nechceme zapomenout. Ta věc ale nutně potřebuje nás. Seznamujeme se spolu…
Paní slečna Čaroslečna donekonečna čaruje. Maluje si čaruje si pořád něco rýmuje. Pracuje si lektvary si vytváří daruje si tancuje si jakýmisi barvami.