Myslím na věc, která je nám většinou nablízku. Přemýšlím, že je vlastně dost potřebná a důležitá. Je to takový kamarád, nebo kamarádka, s kterými jsme často, dokáže za nás mluvit, i když nemá hlas, vlastně prozradí ostatním naše myšlenky, nápady, přání i to, co nechceme zapomenout. Ta věc ale nutně potřebuje nás. Seznamujeme se spolu od dětství, nejvíce asi ve škole v první třídě. Tam se občas z nás stanou nepřátelé, musíme si na sebe zvyknout, ale brzy se to napraví. Pak už dostane své místo. Často je to v pouzdrech, penálech, na stolech v kastlíku, nebo v zásuvkách. Může to být pěkná parádnice a parádník, štíhlý i silnější, skromný i barevný a se zdobením. Může to být i pěkný dárek, hlavně ve společnosti s deníkem, zápisníkem. Poslední nápověda je, že jich máme více, často je střídáme, někdy i poztrácíme. Pokaždé chceme další, protože už zase potřebujeme nadiktovat, co ta docela obyčejná věc má prozradit.
Slovesnost – Čteme, posloucháme a tvoříme v Základní škole Lukavice
Je to pero.
Je tato věc pero?
Myslím si, že je to pero.
podle mě to je Pero na psaní.
Podle mě je to pero
pero
Ano máte pravdu, děkuji za komentáře.