Stojím venku a přes pusu mám uvázanou roušku. Možná je to tím, že se mi špatně dýchá. Najednou se mi zamlží před očima, já se rozhlížím, je to tu jiné. Stojím na kopci, vedle mě kvete nádherný strom, přímo naproti mně je vodopád. Voda v něm se krásně třpytí, jak na něj svítí slunce. Slyším, jak zpívají ptáci a zároveň je tu klid. Ta nedotčená příroda mi dodává obrovskou energii. Cítím, že mi začínají růst křídla.
To je skvělé, budu se moct podívat na svět z výšky. Roztáhnu svá nová křídla a začínám kroužit nad krajinou. Vzduch je krásně čistý. Vůně jehličí je opravdu velká. Když se podívám dolů, vidím jak srnec pije vodu z lesní studánky. Všechna zvířata tu žijí v klidu a míru, nemají z ničeho strach. Připadám si tady jako v pohádce. Přírodu mám rád. A jen doufám, že až přistanu, nezmizí mi křídla. Že tohle nebyla jen fata morgána.
líbí se mi že ti narostli křídla Adame.
Adame, ta rouška je dobrá.
Adame, moc se mi líbilo, že jsi zmínil roušku ve svém příběhu.
děkuji