Jednou jsem šla po naší ulici. Vtom jsem spatřila fatu morganu. Místo domů tady zničeho nic stály hrady z lentilek. Po obloze pluly mraky a ty byly z cukrové vaty. Chodník, po kterém jsem zrovna šla, byl celý z hořké čokolády a tráva okolo voněla a chutnala jako pistáciová zmrzlina. Stačí natáhnout ruku a ochutnat. Okolo chodníku byla všude zapíchaná lízátka. Jejich barvy a vůně lákají snad každého.
Jdu dále po cestě, až přicházím k zastávce. Ta je celá z marcipánu a kolem oken jsou vysázené želatinové bonbóny. Vše je celé zasypané cukrem. Stromy okolo mají každý jiný druh sladkého, na co máš zrovna chuť. Některé mají rozinky, jiné marshmallouny, jiné banánky v čokoládě. Okolo slyším téct vodu. A hele, v ní plavou kyselé rybičky. A ona to není voda, je to Pepsi. Další domek je celý z perníku a plot před domem je z bílé čokolády. Najednou slyším silné zatroubení, leknu se, otočím a vše začalo mizet v mlze. Zase stojím v naší ulici, za mnou troubí auto a já ani nic neochutnala. Byla to fakt jen fata morgana.
Míšo, fata morgánu jsi viděla hezkou, sbíhaly se mi sliny.
Děkuju moc Zuzko.
Jak jsem začala číst o sladkém tak jsem začala mít chutě. Mňam.
Míšo moc hezký příběh, máš super fantazii.
Asi bych snědl ty mraky, Míšo.
Míšo, tak to by se mi moc líbilo.
Začal jsem mít chut na čokolaádu, jinak hezky napsané