Tento příběh se mi stal ve 14. století za vlády Karla IV. Bylo odpoledne, sobota, čas na trh. Slyšela jsem, jak si pět žen povídalo o vesmíru. Prý placka! A k tomu že ji nese český lev!
„Aha. Já myslela že dva, ale asi ne.“ To je blbost že? Ale ne že to řeknete! To by bylo mučení a pak smrt! Abych dokázala, že je vesmír nedosažitelný a země kulatá, musím udělat všelijaké výpočty a náčrty. A vymyslet, co říci a jak odpovědět na otázky.
Další den jsem zašla za králem, v ruce všechny nákresy s výpočty. Když jsem mu pověděla úvod, začal zuřit a poslal mě do věznice. Když si ale vše přečetl, nemohl tomu uvěřit. Vše spočítal ještě pětkrát, ale pořád stejné výsledky.
Nechal mě propustit, poděkoval mi za radu a pak to nechal vyhlásit. Za odměnu jsem se stala dobrým učněm, potom rádcem a soudcem.
Máš to hezky napsané i ilustrované s těmi příklady to je pěkný 😀
Trochu ses opičila po Ondrovi Zítovi, jinak pěkně zpracované.