Kdysi dávno, ve vesničce Výsonín žil kovář a ten byl hodný. Jednoho dne kolem kovárny prošel lovec. Kovář rychle vyběhl z kovárny a pozoroval ho.
Lovec zašel do lesa. „Asi šel na lov,“ říkal si kovář. Vydal se za ním. Ovšem kovář měl malý problém. Byl tlustý, a proto se nevešel za strom.
Kovář měl u sebe luk a šípy tak jako pokaždé, když se vydal do lesa. Vtom se na něj vyřítil kanec. Kovář napnul tětivu a vystřelil šíp přímo do hlavy kance.
Lovec slyšel šustot a velký řev. Zděsil se a utekl zpátky do vesnice. Kovář si naložil kance na záda a odnesl ho domů. Tady ho upekl na rožni. Večer pozval všechny obyvatele z celé vesnice. Byla to opravdu velikánská hostina.
Od těch dob se lovci Výsonínu vyhýbali obloukem, takže ve zdejších lesích žil dostatek zvěře až do dnešních dní.
Máš to pěkné
Máš to pěkné ale líp číst 😀 😀 😀
Děkuji za komentáře