Jednou to byl moc podivný den. Slunce svítilo jako zběsilé, lidé se motali jako mouchy. Jen strašidlo Čarebák si to nemyslel. Jé, pardon, málem bych zapomněla, vy nevíte, kdo je strašidlo Čarebák.
Tak toho poznáte podle jeho zelených oči. Je strašně tlustý, ústa má krátká, nos velký, uši odstáté, a vlasy hnědočerné. No, nelekli byste se ho? Já ano. A řeknu vám, co se tuhle stalo.
Byla jsem s kámoškami v šatně, vůbec se nám nechtělo domů. Najednou nám začala být zima. Úplně se klepeme. Padá na nás únava. Teď jestli usneme, bude to špatný. Mohli bychom umrznout. Najednou bouchly dveře. Lítaly sem a tam. „Áááá, spadla klika. Co teď?“
Prosím, ať už tohle skončí. Po chvilince vše přestalo, protože jedna kámoška vyšla ven. Čarebák se určitě lekl a utekl.
Zajímavé, ale popis je krátký.
Ne nelekli.
Jde to
Zajímavé