Tento týden taťkovi přišla zpráva, že ve středu bude fotbalový trénink. Byl jsem strašně rád, protože to byl první trénink po karanténě. Ve středu ve tři hodiny jsem zjistil, že mě tlačí kopačky. Rychle jsem běžel za taťkou a celý nešťastný ho prosil, jestli se mnou zajede pro nové. Museli jsme si pospíšit, protože trénink byl už od čtyř. Po tři čtvrtě hodině jsme vybrali kopačky a konečně jsme mohli jet na trénink.
Když jsme tam dorazili, tak mě až lechtalo v břiše, jak jsem se těšil. Až jsem z toho nezavřel dveře od auta, když jsem vystupoval. Konečně jsem viděl po dvou měsících své kamarády. Hned jsem si vzal míč a vystřelil na bránu. Ta rána byla tak velká, že jsem málem urval síť z brány. Potom jsme šli trénovat. Nejdřív jsme si dali pořádnou rozcvičku. Pan trenér říkal, že se trošku proběhneme, a tak jsme si dali pár koleček. Pak jsme šli střílet na bránu. Ani jednou jsme neminuli. To naznačuje, že každý z nás trochu doma trénoval. Pak jsme si zahráli zápas, vyhráli jsme 2:0. Nakonec jsme se protáhli a trošku i něco řekli ohledně plánovaných turnajů a přáteláků. Všichni jsme pak unavení a spokojení jeli domů.
Docela dost povedený příběh.
líbí se mi že jsi psal o fodbalu.
Báro je to fotbal!
Jakube líbilo se mi že jsi napsal o fotbale.
Mě se líbí že si napsal o fotbalovém tréningu.
Kubo líbilo se mi že taťka s tebou dojel pro nové kopačky.
;Děkuji za komentáře
Líbí se mi že jsi psal o fotbalu
líbilo jse mi že ten příbeh dobře skončil