Opičí příběh

V jednom pralese žila opička se svou rodinou. Skákali z větve na větev a užívali si tepla. Když se setmělo, opičky šly na kutě. Ráno šla opička Lili pro něco k snědku, ale u banánovníku našla roztomilou papouščí slečnu, která plakala. „Co se ti stalo?“ „Já jsem narazila do stromu a mám poraněné křídlo.“ „Chudinko,…

Pokračovat ve čtení →

Masožravky

Byl jednou jeden malý kluk jménem Petr. Ten hrozně rád experimentoval . Ve škole patřil do vědeckého kroužku, kde měli udělat vědecký projekt s květinami. Jednoho bouřlivého dne přidal do květin ježčí bodliny a měsíční svit. Tak vznikly zabijácké růže, které měly vystřelovat trny. Bohužel ale byly velmi křehké a slabé. Proto si Petr myslel,…

Pokračovat ve čtení →

Fata morgana

Stojím venku a přes pusu mám uvázanou roušku. Možná je to tím, že se mi špatně dýchá. Najednou se mi zamlží před očima, já se rozhlížím, je to tu jiné. Stojím na kopci, vedle mě kvete nádherný strom, přímo naproti mně je vodopád. Voda v něm se krásně třpytí, jak na něj svítí slunce. Slyším,…

Pokračovat ve čtení →

Cesta Labe

Já jsem Labe, pojmenoval mě keltský národ. Pramením v Krkonoších na překrásné Labské louce. Protékám Špindlerovým Mlýnem, poté plynu skrz Vrchlabí a teču dál na jihovýchod. Na začátku cesty jsem docela malý pramínek, ale po cestě dál, byste mě ani nepoznali. Teču, teču a plynu Hradcem Králové. Dál se klikatím a má cesta pokračuje. Doteču…

Pokračovat ve čtení →

Žravěk

Při dnešní procházce jsme narazili na obrovské stopy v blátě. Hned nás napadla otázka, komu asi patří? Měl jsem jasno hned. To jsou stopy obludy jménem Žravěk. Žravěk je velký asi deset metrů. Jeho postava je mohutná. Na první pohled připomíná člověka a žraloka v jednom. Jeho hlavu pokrývají špičaté ostny, které ho chrání před…

Pokračovat ve čtení →

Můj první fotbalový trénink

Tento týden taťkovi přišla zpráva, že ve středu bude fotbalový trénink. Byl jsem strašně rád, protože to byl první trénink po karanténě. Ve středu ve tři hodiny jsem zjistil, že mě tlačí kopačky. Rychle jsem běžel za taťkou a celý nešťastný ho prosil, jestli se mnou zajede pro nové. Museli jsme si pospíšit, protože trénink…

Pokračovat ve čtení →

Splašená bouře

V krásném lesíku žila skupina opic. Celé dny se jen tak povalovaly a nebo se houpaly na stromech. Občas si daly něco k jídlu, ale jen se stále bavily a nikam nepospíchaly a neměly žádné starosti. Jednoho dne začala jedna opice jménem Zola strašně vřeštět a pobíhala po lese sem a tam. Cítila totiž, že…

Pokračovat ve čtení →

Fata morgana

Jednou jsem šla po naší ulici. Vtom jsem spatřila fatu morganu. Místo domů tady zničeho nic stály hrady z lentilek. Po obloze pluly mraky a ty byly z cukrové vaty. Chodník, po kterém jsem zrovna šla, byl celý z hořké čokolády a tráva okolo voněla a chutnala jako pistáciová zmrzlina. Stačí natáhnout ruku a ochutnat….

Pokračovat ve čtení →