Moje Sahara

Letěla jsem na dovolenou. Při přeletu Afrikou nám došel benzín. A ještě k tomu bombardování. Letadlo se rozletělo na kusy.

Upadám do bezvědomí. Potím se. Otvírám oči. Slunce. Žluto, všude žluto. Jsem na poušti. Vedle mě je havarované letadlo. Nikde nikdo. Vodu mám na týden a jídlo též. „Kéž bych se odsud dostala,“ řekla jsem si.

Proč si nesestrojit letadlo? Je to pracné ale zatím se mi daří. První pokus. Neúspěšný. Probíhají předělávky. Druhý, stejně jako první neúspěšný. Ale po třetí vzlétám. Nějakou dobu je to v pořádku. Kolem mě je krásná krajina. Křup. Prásk. Nastávají komplikace. Omdlévám. Zdá se mi, že mě někdo bere do náručí. Probouzím se. Nade mnou tatínek. Jsem u rybníka jsem v Lukavici. Jupí!