Když přinesu domácí úkoly, tak vymyslím výmluvu kdykoli, že bolí mě hlava či břicho, tak prosím mamko, buď ticho! Vymýšlím lektvar chytrosti, co vyřeší moje starosti. Nasypu do kotle skořici, ať oplývám slovy tisíci, pak přidám tam trochu medu, ať psát příběhy svedu. Nakonec zamíchám hladinu a zvládnu tím celou češtinu.
Moje babička slavila kulaté narozeniny. Přemýšlela jsem, co ji dát za kytku. Řezané jsem zamítla, protože dlouho nevydrží, květiny na zahrádku také, protože babička říká, že jí pes všechno ušlape, a tak zůstala jediná možnost, kytka v květináči. Ale jaká? Chtěla jsem něco zvláštního, a tak jsem zajela do blízkého zahradnictví. Vybrala jsem krásnou kytičku….
Moje kamarádka z naší třídy v Heřmanově se jmenuje Vaňková. Křestním jménem Klárka, ale kluci ji neřeknou jinak než Vaňková. Chová se sice trochu jako kluk, ale to nevadí, protože je s ní sranda. Obě máme doma bratry, a tak víme, jaké lumpárny od nich můžeme čekat. Chci vám vyprávět příhodu, kterou jsme s Klárkou…
V jednom malém lesíku žila pracovitá zvířátka. I když bylo krásné letní počasí, nelenošila, ale snažila se pracovat a nanosit si zásoby jídla na zimu. Také veverka Zubatka pobíhala ze stromu na strom a nosila si do domácí spížky lískové oříšky. Když začalo svítit sluníčko, na chvilku se zastavila na nejbližší větvi a rozhlédla se…
Odpoledne jsme se vydali na procházku k nedalekému lesu. Už z dálky nás zaujaly barevné včelí úly. Když jsme přišli až k nim, uviděli jsme staříka, který nám začal vyprávět o včelách. Tady v těchto úlech žijí malé včelky. Jsou sice malé, ale pro nás velmi důležité. Každý rok včelky opylovávají všechny stromy a květiny….
Čeština je těžké učení skoro jako mučení. Matika je dost těžká jako název rovnoběžka. Nejlepší jsou výchovy a jak to máte vy? Pondělí, úterý, středa učení už je třeba. Čtvrtek, pátek, sobota je to těžká robota. Neděle už je skoro tady, úkoly ať mám udělány.15
Jednoho dne mi maminka řekla, že k nám přijede Páťa s Adélkou. Já jsem byla nadšená, rychle jsem si šla uklidit pokoj a čekala jsem, kdy dorazí. Když konečně přijeli, mamka jim nafoukla matraci a já jsem jim dala na výběr povlečení. Společně jsme se šli podívat na večerníček. Potom jsme se převlékli do pyžama…
Hoj, hoj, hoj, udělejte roj, roj hadrů a košťat, teď nemůžete přestat! Raz, dva, tři, jsme bratři, ty prach utři a ty vytři! A tak máme zakrátko, umyté i zrcátko, hadry, košťata už sbal a utíkáme na fotbal!
Nesnáším tě školo jen, budu s tebe vysílen, mám hlavu plnou hned, našich nových novinek. Nebudu se učiti, protože mě nechytíš, nebude ze mě žáček, nechytíš mě za fráček. Já jsem v dobré formě, zaklínám tě v koně, a ty budeš v domě, myslet zase na mě.
Nechci býti doktorem, vstávat ráno brzo jen. Budu zase hnedka vysílen, jehlu, nůžky, vatu jen. Všechno si to ušijeme, rukavice, roušky taky, pro ty naše nezbedáky, holky, kluky, táty taky. Zaklínám tě teto taky i ty vaše záškoláky, dej mi ruce, přijdu taky, hned jak přijdou velké mraky.