Moje kamarádka z naší třídy v Heřmanově se jmenuje Vaňková. Křestním jménem Klárka, ale kluci ji neřeknou jinak než Vaňková. Chová se sice trochu jako kluk, ale to nevadí, protože je s ní sranda. Obě máme doma bratry, a tak víme, jaké lumpárny od nich můžeme čekat. Chci vám vyprávět příhodu, kterou jsme s Klárkou zažily.
Byl hezký jarní den a my se rozhodly, že se vydáme do lesa na palouček, kde z jara rostou bledulky. Na louce bylo krásně a netrvalo dlouho, když jsme zaslechly ve vedlejším lese kluky z naší třídy. Vydaly jsme se za nimi a doufaly, že bude sranda, ale nebyla. Kluci našli v pytlácké pasti srnečku a snažili se jí pomoci. Hned jsme se s Klárkou vydaly k hájence, abychom našly pana hajného a všechno mu řekly. S jeho pomocí jsme srnečku zachránili a převezli do myslivny, kde už čekal pan doktor. Všechno dobře dopadlo. Už to jsou dva měsíce, srnečka je zdravá, běhá ve výběhu u hájovny a pokaždé nás vyhlíží. Vždy po škole za ní běžíme a nikdy nezapomeneme nějakou mlsku, ať už jablíčko nebo tvrdý chleba. Jsem ráda, že to přežila.
Povedlo se ti to. Majdo.
Magdo, jsem rád, že srnka byla zachráněna.