Jednou jsem se ráno probudila a řekla si, že půjdu něco prozkoumat, ale ne sama. Půjdu s Ludvíkem.
Je to můj nejlepší kamarád. Po obědě jsme vyrazili do temné, černé jeskyně. Vzali jsem si svíčku, abychom něco viděli. Vešli jsme dovnitř a slyšeli jsme skřeky, strašidelné zvuky. A v tu chvíli, co to? Zhasla svíčka.
„Já se bojím, Ludvíku,“ řekla jsem.
„Já taky,“ odpověděl Ludvík. Svíčka nám v tu chvíli spadla na zem. Ludvík se pro ni ohnul. Uklouzl. Měl lampu, ale jel po nějaké díře. Vypadala jako klouzačka. Sklouzla jsem se za ním. Samozřejmě, že se strachem. Kdo by se také v takové chvíli nebál.
Dole však bylo malé světýlko a já se podívala do stínu. Viděla jsem nějakou osobu, rozhlédla jsem se, bylo jich víc. Najednou se rozsvítilo. V těch stínech byly babičky. Měla jsem narozeniny. Byl to bezva výlet.
Hezky vymyšlené 🙂
hezký děj jak se bojíte
Pěkné jméno Ludvík
Hezký děj a máš to dobře vymyšlené 🙂
Hezky vymyšlené a dobrý děj
Hezky vymyšlené a napsané
Hezky vymyšlené
hezky zpracovaný děj
moc hezké
hezky vymyšlený příběh.
Oslava v jeskyni? To mi nějak nejde do hlavy. Ale jinak hezký děj.
dobře zpracovaný děj
Jak to, že ses trefila zrovna tam, kde na tebe čekali s přichystanou oslavou?
Hezky vymyšlené a líbí se mi jak si to zakončila.