Dne 24. prosince 2001 jsem dostal k Vánocům kolo. Ale na rozdíl od jiných kol na tomhle byla dvě tlačítka, na kterých bylo napsáno 2101 a na druhém 1901.
Stiskl jsem tlačítko 2101 a najednou se kolo nastartovalo a objevil jsem se na jiné planetě, kde se dalo dýchat. Když jsem jel po téhle planetě, uviděl jsem v dáli něco, co vypadalo jako robot. Přijel jsem blíž. Na jakési ceduli bylo napsáno „Dnes robotí zápas semifinále.“
Šel jsem se tedy kouknout dovnitř. Náhle se přede mnou objevil jakýsi portál. Neváhal jsem a vstoupil. Najednou jsem se ocitl v aréně. Publikum křičelo a skandovalo ze všech sil. Vtom se na mě vrhl stín. „A sakra robot!“ řekl jsem vystrašeně.
Rychle jsem skočil dolů do portálu. Tím jsem se zachránil. Šel jsem se podívat dál. Našel jsem mobil, zvedl jsem ho a zapnul. V tu ránu přede mnou stála asi čtyři auta. Vyšli z nich lupiči s laserovými zbraněmi a namířili na mě.
Naštěstí jsem u sebe měl to kolo a všiml jsem si tlačítka třetího, na kterém stálo: „Přítomnost“. Neváhal jsem a zmáčkl ho a objevil jsem se na hřišti.
Máš to dobře vymyšlené na kole s těmi tlačítky.
Pěkně ilustrovaný a pěkně napsané
Máš to pěkně vymyšlené
Milane máš to hezké napsané. Máto hlavu i patu.
hezký příběh a hezké jmeno pro kolo
Hezky napsané že sis nevšiml třetího tlačítka
pěkně vymyšlený
Hezky vymyšlené
Z čeho jsi usoudil, že by ses toho robota měl bát, když tam ostatní hráli fotbal?
Já tam nic o fotbalu nepíšu.
Dobře vymyšlení ty tři tlačítka 😀 🙂
hezky vymyšlené.