Jednoho dne jsem se jela podívat do zahradnictví, že bych si koupila nějaké kytky na zahradu. Zahradnictví bylo veliké, lidí tu bylo moc. Takže když jsem chtěla od prodavaček poradit, co je to za druh rostliny, žádná neměla čas. Nakoupila jsem tedy pár květin a jela domů. Vysadila jsem je na zahradě, všechny se uchytily a začaly krásně kvést. Měla jsem z nich velikou radost. Dokonce ani mšice či mravence jsem letos na zahradě neviděla.
Chovala jsem tehdy malého domácího králíčka, kterého jsem pouštěla na trávník na zahradu. Rád tu pobíhal a vždycky na zavolání přiběhl. Jednoho dne jsem ale uslyšela pískot, jako kdyby mému králíčkovi někdo ublížil. Už jsem ho ale nenašla. Bylo mi smutno, tak jsem si šla koupit nového, kterého jsem musela dávat přes den do ohrady, aby mi neutekl. Když jsem odpoledne šla pro králíčka, že už s ním půjdu domů. Zjistila jsem, že kolem ohrady je namotaná jedna z kytek. Tak nějak divně šuměla, až jsem se jí bála. Chtěla jsem vytáhnout králíčka z ohrady, ale neměla jsem kudy. Nakonec na ohradu sedl kos. Nestačila jsem se divit. Ten kos byl totiž během chvilky pryč. Ta kytka ho schlamstla a okamžitě povyrostla. Rychle jsem popadla srp a šmik. Tu kytku jsem usekla. Vždyť mi vlastně sežrala mého oblíbeného králíčka!
Chudák králíček. Jinak pěkné.
Jsem rád, že ses kytky zbavila.