Můj divný sen

Jednoho dne jsem šel spát brzy. V noci se mi zdál divný sen. V něm bylo vše vzhůru nohama, jen lampy před naším domem byly normální. Šel jsem dlouhou uličkou, ze které byly slyšet dětské hlasy. Vycházely nejspíš z padesátimetrového baráku, ve kterém býval sirotčinec. Nejspíš tam zůstalo některé z dětí.

Já jsem se ho rozhodl zachránit. Ale jak bylo všechno vzhůru nohama, ten barák nebyl až moc vysoký. Proto jsem se rozhodl, že vylezu po lampě nahoru k oknu. Ale ta lampa hodně klouzala. Najednou jsem zjistil, že tu není žádná gravitace. Odrazil jsem se a dolétl až do prvního okýnka. Vskočil jsem dovnitř. Ouha! Vše je na nic! To není dítě, ale monstrum! Dokáže měnit hlas! Blíží se ke mně. Napřahuje se a shazuje z okna. V ten moment se budím. Pohledem na budík zjišťuji, že jsem spal jen hodinu.