Pepa a hraní venku

Jednoho dne se Pepa probudil a řekl si, že nemá smysl hrát hry venku a že mu pro spokojenost stačí hrát hry na mobilu. Maminka mu kvůli tomu chtěla domluvit, jenomže na nafrněného Pepu nestačila a tatínek ji nemohl zastoupit, jelikož byl v práci. No a to víte, že když nechodil ven, neměl žádné kamarády. Přece jenom jednoho dne se vydal ven, ale děti se mu posmívaly, protože si s nimi neuměl hrát.

Proto se domluvil s tatínkem, že každý rok budou jeden týden přespávat venku a že se budou učit známé hry. Spát pod stanem bylo velké dobrodružství. Jednou v noci třeba Pepu probudilo dupání a funění kolem stanu. Pepa se vyděsil, protože nic takového nikdy neslyšel. Napadlo ho, že je to nějaké strašidlo, o kterém mu maminka vyprávěla, když byl malý. Rychle vzbudil tatínka. Ten se usmál, rozsvítil baterku a vylezli s Pepíkem před stan. Tam spatřili ježka, jak běhá v listí. Oba naráz se začali smát. A tak Pepa zjistil, že být venku je super, a protože se také naučil hrát všechny hry, děti ho začaly mít rády.