Pan Kamil Hvězda chodil po nebi ve svých botách ušitých z hvězdného prachu. Každý den počítal své hvězdy. Ovšem jednou o jednu zakopl a ona spadla dolů. Pan Hvězda ji šel hledat. Došel do města jménem Hvězdov. Tam potkal autobus plný hvězd. Byly tam známé osobnosti, fotbalisti, zpěváci i prezident.
Řekli mu, že hvězdu tady neviděli a ať zkusí štěstí ve vedlejší vesnici. Tam viděl školu, která měla nad dveřmi hvězdy. Ve škole měli zrovna tělocvik a zkoušeli dělat hvězdy a kotrmelce. Ani tahle hvězda ovšem nebyla ta pravá. Pan Hvězda se zeptal malé holčičky, jestli neviděla jeho hvězdu. Ona mu s pláčem řekla, že právě dostala jedničku s hvězdičkou, ale řekla mu, že tu mu nedá.
Tak šel dál a tam zrovna pouštěli ohňostroj a z něho vylétávaly nádherné barevné hvězdy. Pan Hvězda byl smutný. Stýskalo se mu po jeho hvězdě. Dal si aspoň teplou polévku s písmenky a hvězdičkami. Pak se podíval na své boty a zjistil, že jeho hvězda s ním byla celou dobu. Přilepená na jeho botě. Měl z toho takovou radost, že předvedl hvězdný úsměv.
Adame mě se líbilo že ten pan hvězda měl tu hvězdu sebou na botě.
líbí se mi že pan hvězda má ušaté boty.
Adame, povedlo se ti to, dobrý nápad s hvězdou a panem Hvězdou.
Adame , moc se mi to líbilo.
Adame líbil se mi obrázek
Adame povedl se ti příběh.
Líbilo se mi, že všechno bylo s hvězdami.