Jako malá jsem si strašně přála vypravit se na nějakou planetu. Teď už jsem dospělá a chci si splnit svůj dětský sen. Odpoledne totiž nastupuju v Praze cestu raketou do vesmíru. Ráno jsem přijela, přespala jsem v raketě a teď! Tři, dva, jedna, start!
V úterý jsem otevřela dveře rakety, vystoupila jsem ven. Jasně, že jsem si musela obléknout skafandr, abych přežila. Okolo sebe jsem viděla čerstvě posečenou trávu, květiny, hmyz i keře. Vtom jsem spatřila, jak někdo vylézá ven. Nějaký mimozemšťan! Má hlavu z květu, spíš hřívu jako lev, modré oči, zelenou pleť a úsměv. Kolem jich je málem milión. Považují mě za královnu.
Chtěla jsem odletět zpět domů, ale oni mě nechtěli pustit. Proto když už byl večer, vydala jsem se tajně ke své raketě. Ale zdálo se mi, že mě někdo pronásleduje. Zrychlila jsem. Už stojím u rakety. Rychle nastupuji, zavírám dveře. Koukám z okna. Nikoho nevidím. Asi se mi to zdálo. Rychle startuji a druhý den přistávám zpátky na Zemi.
Míšo mě se líbilo že si napsala planetě.
Míšo je to hezký děj.
Tvůj příběh s mi nelíbil moc jsem ho nepochopila přišel mi nesmyslný.
Míšo moc se mi líbilo že si napsala o mimozenšťanech.
Míšo líbilo se mi to protože to je drama
Mě se Míšo líbilo že jsi napsala o planetě a mimozemšťanech.
Míšo líbil se mi nápad že napíšeš o planetě.
no myslím že moc hezké a vůbec sem nepochopila proč ti vikča mohla napsat tak ošklivou věc
Míšo, moc hezké, máš skvělou představivost.