Jednou jsem si plaval a jen něco slyším z rybníku. Najednou vidím velkého obra a za ním dalšího obra. Leknu se, protože berou nějakou věc do ruky. Zavřu oči a říkám si: „Tohle je jenom sen.“ Ale ne, není to sen, je to realita. Jenom cítím, jak mě nakládají do kyblíku. Ten obr mi řekne: „Neboj se, ještě dva dny života.“
Bojím se, protože to pořád skáče a ten kyblík se překlopí a už necítím skoky, ale vodu. Moc se raduju. Přijde tam nějaký pán a chce mě vzít. Já se nenechám, vezmu ho ocasem a naplním si pusu vodou. Cák, cák, přijde nějaká slečna a řekne: „Chudinko kapříku, už jen jeden den a budeš na talíři. Já se jmenuji Líza.“ Jsem moc smutný, že můj život pomalu končí. Spím, když přijde znovu Líza a povídá: „HURÁ, kapře, budeš žít.“ A už mě nese a hází do rybníka.
mě se líbilo žes tam napsala o Lence a Líze.
Líbilo se mi že jsi napsala o obřích.
Domčo mně se líbilo že jsi napsala že ho vracejí do rybníka
Domi moc se mi líbilo že kapr nebyl na talíři
Líbí se mi že jsi psala o kaprovi.
Domčo mě se líbilo že si napsala o kaprovi.
Líbilo se mi že kapra pustili
Domčo líbylo se mi že jsi psala o kaprovi
Domy líbylo se mi že ho pustili.
Domčo mě se líbilo žes tam napsala o Lence.
Domčo líbil se mi kapr.
Mě se líbilo žes napsala o kaprovy.
Líbyli se mi děj.
Domčo mě se líbilo že kapr neskončil na talíři.