Planeta Nos

074Jedné zamračené noci jsem se probudila v jednu ráno. Na zahradě něco zářilo. Nevěděla jsem, co to je. Šla jsem se potichu podívat. Byla to raketa ze železa. Něco mi říkalo: „Jdi  tam! Jdi tam!“ A tak jsem neodolala.

V raketě seděl astronaut. Povídá mi: „Jsi moje asistentka. Poletíme spolu na Mars odebrat vzorky a podívat se, jak to tam teď vypadá.“ Začalo odpočítávání 3…2…1… START.

Rychle vzlétáme. Z vesmíru se koukám na Zemi. Jinak kolem černo. Náhle prásk, bum. Padáme. Šok. Strach. Bojím se, že už nikdy neuvidím mamku a… Pssss! Přistáli jsme!

Spolu s astronomem Filipem vycházíme na povrch. Překvapení! Zjišťujeme, že jsme se ocitli na planetě Nos. Vždyť ta byla objevena zcela nedávno! Všude kolem nás samé paneláky a rozlehlé budovy. Samý beton, i když barevný. Mnohaproudé asfaltové silnice. Plné malých oválků. Snad v nich nejsou lidi? U každého vchodu do paneláku spousta parkovišť. Přecpaných oválky. Žádný domek se zahrádkou jako na Zemi. Žádný strom, park, les, louka, pole. Jen město. Z jedné strany na druhou. Až k obzoru. Paneláky, paneláky a zase paneláky. Mezi nimi, před nimi i za nimi silnice.

Cítím sucho v ústech, špatně se mi dýchá. Polykám. Škrábe mi v krku. Už to nevydržím. Probouzím se. Kde to jsem? Zvedám spadlou peřinu. Prudce oddychuji. Doma! Tak v takovém místě bych žít nechtěla.

No votes yet.
Please wait...

Komentáře: 20

  1. Moc se mi líbil ten nápad s městem. Doufám že se ti v soutěži povede dobře. 🙂

  2. Takže myslím že to máš celkem divně pěkné a rychlé pěkné čtení. 😀 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.