Lajdák Tom

Tom – bylo to nejdražší, opravdu nejdražší, co se nacházelo ve vesnici jménem Těšíkov. V domečku s číslem popisným 40. Ten domeček měl garáž, a proto byl široko daleko největší. A právě v té garáži parkoval Tom-auto.

Tohle auto vypadalo naprosto obyčejně, ale mělo tři zvláštní vlastnosti. Ta první byla, že se nadnášelo, ta druhá, že se mohlo zneviditelnit a ta třetí, že umělo samo sebe řídit. Tahle auta byla zatím na celém světě dvě. Ti lidé, kterým patřila, mu říkali Lajdák Tom. Vždy na přestupný rok si totiž samo otevřelo garáž a samo odjelo pryč – třeba dva kilometry daleko.

Jednou si zase vyrazilo na výlet a jelo po hlavní silnici a lesem, ale najednou začalo zpomalovat a zas a nejednou se zastavilo. Nevědělo, co má dělat.

Ráno ho hledali rodiče a hledali hodiny a hodiny. Nakonec ho našli v křoví se zvířátky, která měla také snahu ho zachránit. Nakonec se podařilo ho celé opravit, naleštit a všichni byli šťastní. I to autíčko. Se zvířátky se stihlo skamarádit. Právě ona na něj příště čekala s úsměvem. I autíčko bylo rádo, že má kamarády a těšilo se, až se za nimi zase podívá. Všichni byli spolu šťastní.