Byla jednou jedna zlá dívka, která se jmenovala Valentýna. Na Velikonoce si Valentýna vzpomněla, že kluci si určitě vykoledují spoustu čokolády a vajíček, a tak se vydala k rybníku, že si vyleze na vrbu a z proutí si uplete pomlázku. Vrbové proutí dole bylo krásné, ale Valentýna chtěla jen to nejlepší, které bylo až nahoře. Valentýna vylezla na vrbu a natáhla se po jednom proutku, ale ještě to nestačilo, vylezla tedy výš, natáhla se a vtom jí noha uklouzla a Valentýna spadla do rybníka. Když vylezla, kapala z jejích tyrkysových šatů voda a z kapsy jí vyskočila malá ryba.
Valentýna najednou zaslechla, jak se někdo směje. Odhrnula si trávu z očí a uviděla zajíce. Teď už se jí smějí i zajíci. Valentýně bylo do pláče, ale nedala to na sobě znát. Zamračila se a řekla: „Ty jsi mi pěkný zajíc, takového si my děláme na smetaně.“ Popadla zajíce za uši a už si ho nesla domů.
„Ale já nejsem jen tak obyčejný zajíc, já jsem velikonoční zajíček!“ křičel zajíc, ale Valentýna jakoby neslyšela. Zavřela ho do králíkárny a odešla. Naštěstí kamarádi králíci prokousali v králíkárně díru a zajíček mohl na svobodu. Králíci za odměnu dostali šťavnatou trávu a zajíček rozdal dětem velikonoční sladkosti. Jenom zlá Valentýna nic nedostala. Když šli kolem ní kluci s barevnou pomlázkou a bohatou koledou, bylo jim Valentýny líto. Proto jí každý dal jednu sladkost. Valentýna slíbila, že už nikdy zlá nebude.
Zuzko mě se líbilo že jsi psala o velikonocích
Zuzo líbilo se mi že jsi napsala mi velikonocích
Zuzo je pěkné že si napsalo o Kačence.
Zuzu mě se líbilo žes napsala o velikonocích
Zuzko líbilo se mi že jsi psala o Velikonocích.
Zuzi líbí se mi že už Valentýna ponaučila.
Zuzo moc se mi líbilo žes tam napsala O ZAJÍCI.
Zuzo líbilo se mi že ta Valentýna spadla do rybníka
Zuzo je pěkné že si napsala o Valentýnce.
Zuzko mě se líbilo žes tam napsala o velikonočním králíčkovi.