Jednou jsem se rozhodl jet do tajgy, ale nedošlo mi, jak je to nebezpečné. Když jsem přistál, přivítal mě dobrodruh. Jenže při cestě do hotelu nás přepadli vlci a dobrodruha zabili.
Utíkal jsem dál, dál a dál, až jsem ztratil cestu z dohledu. Putoval jsem snad týden, jedl sníh, než jsem dorazil na louku.
„Jé, Lukavice!“ Punťa běží proti mně, jsem doma,
„Jupí! Já tě dovedu domů, počkej Punťo, co to děláš. Ááá.“
RIP. (Medvěd mě roztrhal na kusy.)
Nic moc, je to prostě tvůj styl.
Připadá mi to nechutné.
Docela dobré.
Chápu vás.👦