O chytrém kováři

Jednoho dne se vydal mladý kovář z Lukavice na vandr, byl to u nich takový zvyk. Vyrazil k moři, ale cestou potkal chudého starce. Dal mu několik zlaťáků. Stařec poděkoval a slíbil, že se mu odvděčí. Poté šel dál. Náš kovář se taky vydal dál. Potkal Kelta. Ten se ho zeptal, odkud je. Kovář mu odpověděl, že je z Lukavice, asi pět tisíc kroků zpátky po cestě. Kelt jel dál. Když odjížděl, řekl kováři, že se mu odvděčí.

Zanedlouho kovář vešel do zlého kraje. Tam ho přepadli loupežníci. Utekl jim. Běžel dál, ale chytila ho jiná, loupežníky zamořená banda. Ta ho okradla a přivázala ke stromu. Večer ho zase odvázala a přivázala k jinému stromu uprostřed zříceniny hradu. Pak ráno přivedli toho starce. Chudák se nabídl, že jim uvaří polévku. Dal do ní ale uspávadlo a to je uspalo. Ti dva společně utekli. Dole potkali známého Kelta, ten měl koně a na něm odjeli do oppida.

Tady se kováři dařilo. Ovšem přišla zpráva, že se blíží armáda nepřítele. Kelt hned začal budovat z oppida pevnost. Tu nepřítel nedobyl, a tak kováři Kelt odměnil a dal mu svou dceru za manželku. A  kovář se měl dobře.