Poušť

Jednou jsem si takhle šla po chodníku a spatřila jsem plakát. Na něm stálo, že známý profesor byl ztracen v poušti. A tak jsem ani chvíli neváhala a skočila jsem si pro letenku.

Když jsme přistáli, šla jsem k obchodníkům s velbloudy. Tady jsem potkala malého chlapečka Suryho. Skamarádili jsme se. Ale přišlo mi, že mi něco tají. A tak jsem ho sledovala až k poušti. Tam se zastavil. Z pouště se k němu dobelhal otrhaný muž.

Pak Sury něco vytáhl z kapsy. Bylo to jídlo. Když mu ho podával, ten muž se natočil tak, že jsem mu viděla do tváře. Vykřikla jsem „Profesore!“ a on zatrnul. Když jsem k němu přiběhla, tak mi Sury a Profesor všechno vysvětlili. Na poušti se jim žije dobře. A tak jsem je tam nechala. Věřte mi, žili si tam dobře. Já to vím, chodila jsem je totiž navštěvovat.