Když jsem jednou jela na lodi, začala velká, moc velká bouře. Kývalo to s námi jako kolébka. Najednou přišla velká vlna, smetla loď jako malinu. Když jsem se probudila, byla jsem na ostrově a vedle mě nebylo nic kromě velkého lesa a mačety.
Po chvíli jsem vzala mačetu a vydala jsem se do toho lesa. Nejdříve jsem se bála, ale potom už ne. Najednou jsem uslyšela podivné zvuky. Že by šelma? A najednou jsem si to uvědomila: Šelma! Schovala jsem se do tunelu, který byl vedle mě. Našla jsem v něm dvě kostry. Bylo to jako noční můra. Doufala jsem, že se z ní probudím. Marně. Byla to pravda.
Vylezla jsem a uslyšela jsme zase ten zvuk. Znova jsem se podívala nahoru. Fakt šelma! Pevně jsem uchopila mačetu. Jak ji šelma uviděla, lekla se a utekla. Super štěstí, na poslední chvíli.
Je to dobrý ale je kravina aby šelma utekla před mačetou a začátek si navíc opisovala z Robinsona
Začátek jsi opisovala z knihy Robinson Crusoe. A šelma by neutekla. To jsou dvě věci. A třetí je nejhorší. Připadá mi to nedokončené. 🙁
Máš to ze začátku to bylo opsané od Robinsona Crusola
Děkuji