„Děti už jděte spát!“
„Babičko, řekni nám nějakou svojí historku, když jsi teda byla vědkyně!“
„Tak dobře, ale potom půjdete spát.“
„Tak jo.“ Dobře.
Jednou, když mi bylo 28 let, jsem měla strašnou touhu dostat se na Saharu. Měla jsem velkou kamarádku. Káju. A tak jsme se tam vypravili.
Spolu jsme se vydali do pouště. Už jsme nemohli jít dál, a tak jsme si lehli na rozpálený písek. A najednou se před námi objevil veliký palác. Já jsem Káju varovala ale…
„Babičko co se stalo? Proč jsi přestala mluvit?“
Mhh. Už jsem ji nikdy nenašla. Pak jsem si lehla na písek. Našli mě vesničané a odnesli do nedalekého města, odkud jsem odletěla domů.
„Tyjo babič…“
„A konečně spí!“
Líbilo se mi že si hrála babičku.
Líbilo se mi že jí bylo 28 let
Líbilo se mi že odletěla domů.
Líbilo se mi že Káju už nenašla.