Labe

Jednou strašně, ale strašně pršelo, a protože Krkonoše byly vysoko, vznikl tady malý potůček. Lidé ho později pojmenovali Labe. Když stékal ze skály, narazil do něj další potůček. Prohodili spolu pár slov: „Ahoj, já jsem Labe. Jak se jmenuješ ty?“
„Ahoj, já jsem Úpa.“
Tekla tudy ještě jedna řeka. Ta se hlubokým hlasem ozvala: „A já jsem Metuje.“ Labe se okamžitě omluvilo, že si jí nevšimli. Společně vytvořili větší říčku a vydali se na další pouť.

Proplouvali kolem stromů. Jeden z nich se najednou ulomil a zastavil je. „Co budeme dělat?“ ptala se Úpa. „Tak zaberte,“ vykřiklo Labe a všichni zabrali. Jedna, dva, tři á… Najednou to povolilo a oni pokračovali dál. Poté potkali Orlici, Chrudimku, Cidlinu, Jizeru, Ohře, Bílinu a Ploučnici. Nakonec všichni spolu pluli přes Německo a skončili v moři.