Pravěký život

068Jednou jsem si řekl, že potřebuji uživit svoji tlupu. Sehnal jsem lovce a šli jsme. Byla velká zima, vítr, mlha. Potom jsme slyšeli šustit keř. Já a moji přátelé jsme se otočili vlevo. A druhá půle vpravo.

Byli jsme od sebe pár metrů. Náhle jsme slyšeli: ,,Ááááááááá´´. Znělo to od té druhé skupiny. Byla však mlha, proto jsme nic neviděli.

Vydali jsme se po jejich stopách. Hrůza! Všichni jsou mrtví. Co je zabilo? Kdo to byl? Náhle slyšíme křik. Přímo řev. Blíží se. Přepadení! Odrazili jsme je. Boj je krutý. Zabili jsme je.

Pokračujeme v lovu. Ale je toho málo pro celou tlupu. Je večer a my nemůžeme najít cestu zpět. Naštěstí se se nás vydali hledat. Udělali si značky, takže jsme se mohli v klidu vrátit.

No votes yet.
Please wait...

Komentáře: 13

  1. Líbil se mi příběh protože mám ráda příběhy se šťastným koncem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.