Jednou jsem se asi hodně nudil a tak jsem začal číst nějakou knížku o hvězdách a vesmíru. Přemohl mě ale brzy spánek. No jo, byl to úplně živý sen. Byl jsem najednou kosmonaut ve svojí vlastní raketě. Mohl jsem si letět, kam jsem chtěl. Vzal jsem to na rudou planetu. Ale porouchaly se mi přístroje a raketa si dělala, co chtěla. Nabrala směr k planetě, kterou jsem pojmenoval Mimoňa. Hrála snad všemi barvami.
Raketa sama od sebe začala přistávat. Dosedla, ale já se samozřejmě bál, jestli se neudusím. Překvapilo mě však, že na planetě byl normálně vzduch. Shodil jsem skafandr a najednou se u mě vyrojilo snad tisíc žlutých panáčků. Byli roztomilí, až na to, že jsem jim vůbec nerozuměl. Tancovali, radovali se.
Ale já je musel opustit a letět zase domů, kde jsem chtěl všem o nich vyprávět. Sunu se zpátky do rakety, ale oni za mnou, že letí se mnou. No trvalo to pěkně dlouho, než jsem jim vysvětlil, že život, který tu mají, by u nás neměli. Ale bylo mi z toho smutno.
Přiletěl jsem nazpět. Bylo mi celkem smutno. Tak mě napadlo, že půjdu do kina. Vejdu dovnitř a tam na mě koukají z plakátu právě ti malí Mimoni. Tak nevím. Asi jsem nebyl jediný, kdo zavítal na jejich planetu, ale co hůř, asi si je někdo propašoval až k nám. No neříkejte mi, že ve filmu nejsou živí? No ne?
Líbilo se mi že se mu rozbila raketa.
líbilo se mi že tam byly mimoňi
Líbili se mi mimoni 🙂
líbilo se mi že ta planeta byla barevná
Líbilo se mi ze v kině na plakatu byly mimoni.
Líbilo se mi že se nudil.
Líbilo se mi jak chtěli letět s tebou.
Líbilo se mi že šli taky do rakety.
Líbilo se mi že si doletěl na planetu mimoňů.
Líbilo se mi jak si svostal na planetě.
Líbylo se mi jak se ti rozbila raketa.