Byla jednou jedna dívka jménem Angelica, a ta milovala odmalička hvězdy. Ale nemohla se na ně podívat, protože byla slepá. Angelica velice toužila se aspoň jednou podívat na hvězdy. Každý večer, než šla spát, se modlila k bohu, aby jí umožnil se podívat na hvězdnou oblohu.
Jednou šla na večerní procházku se svým otcem. Sedli si na mokrou trávu a povídali si. Najednou otec zvolal: „Angelico, padá hvězda, něco si přej!“
„Přála bych si spatřit hvězdy.“
O měsíc později se šla Angelica večer projít. Sedla si do trávy. „Já asi nikdy nespatřím hvězdy.“ Najednou se stal zázrak. Angelica otevřela oči. Pohlédla na noční oblohu, kde svítily překrásné hvězdy. A tak se Angelice díky kouzelné hvězdě vrátil zrak, a nejenom to, splnila si ten nejkrásnější sen.
Líbilo se mi že začala vidět.
Líbilo se mi že se stal zázrak
Líbí se mi že se stal zázrak.