„Můžeme?“ Ano! 3…2…1… Teď! Letím! Dobře paní velitelko, přepínám. „30 kilometrů nad zemí. Jste opravdu hvězda!“ Letím, letím, ale najednou, BUM PRÁSK! Naletěla do mě kometa! A to je šance 99,9% ku 0,1 % že se do ní trefím. Mám rozbitou raketu a ještě k tomu letím do neznáma. Mhmm… Dobře jdeme si to vypočítat: dvě stě devadesát šest tisíc mínus dvanáct tisíc šest set osmdesát čtyři se rovná dvě stě osmdesát tři tisíc devět set tři.
„Cože?!“ Vidím nějakou záři. Jdu se kouknout z okna. Cože? To je slunce! A pokud se nepletu, tak slunce je hvězda a velmi žhavé těleso! Ugh… Tak fajn, hlavně nepanikař. Áá! Okay, takže v klidu. Co mám dělat? Ha! Modul! Jupí, letím!
„Velitelko? Velitelko! Slyším!“ Už jen tři tisíce kilometrů na zemi! Úspěšně přistávám na zemi! Jupí!
Líbilo se mi že nabourala.
Líbí se mi název
Líbilo se mi že jsi se vyhnula slunci
Líbilo se mi jak jste málem narazili do toho meteoru.
Líbilo se mi jak si řekla letím