„Ahoj Česko!“ zvolala jsem a odletěla. Po dvaceti hodinách cesty něco slyším. Mám divný pocit. „Ááá,“ vidím kouř. Padám k zemi! Probouzím se. Ležím v písku, bolí mě kotník a mám žízeň. „Co mám dělat?“ Plazím se po zemi na kopec. Vyškrábala jsem se tam.
Vidím vesnici! „Ááá!“ Písečná bouře. Sakra… Běžím! Jo! Jsem tu! Mluvím s vesničany… Jedeme spolu na velbloudech k ostatkům letadla. Bereme svoje věci. Jedeme na velbloudech do hlavního města. Konečně jsme tady! Jupí, letím! Jsem šťastná, najednou v letadelním rozhlase: „Promiňte paní Tatíčková, ale toto je jednosměrná letenka do Sýrie. Vzala jsem padák a vyskočila jsem. Nikdy jsem to nezkoušela, ale co to nevadí. Letím, letím.
Já mám ale štěstí. Dopadám na letadlo. Je úplně prázdné, oknem vlezu dovnitř. A po čtyřhodinovém letu… Jsem v Chrudimi na letišti. Jdu k babičce, všechno jí říkám. Volám rodičům, vyzvedává mě manžel a všem to říkám. Ještě že to dobře dopadlo.
Líbilo se mi jak seskočil z letadla.
Líbilo s mi jak si řekla ahoj Česko
Líbilo se mi že vyskočila padákem.
líbilo se mi to že to dobře dopadlo
Zuzko máš to prostě nejlepší líbilo se mi hlavně jak si zjistila že letíš do Sýrie. : D
Líbí se mi to s tou Sýrii
Líbil se mi název letadla.
Líbilo se mi jak si měla štěstí.
Líbili se mi jak si dopadla na letadlo.
Líbilo se mi že jsi se dostala domů.
Zuzi mělas to pěkné a nejvíce se mi líbilo žes měla štěstí.