Jednoho dne si hrály v pokojíčku děti. Pak je napadlo, proč si nejít hrát ven. Hrály si tedy venku, pak šli na procházku. Najednou vpravo od cesty spatřili dům. Jenže to nebyl jen tak obyčejný dům. Na první pohled byl strašidelný.
Dětem to však nedalo. Byly zvědavé. Potichu vešly dovnitř. Vtom se za nimi zavřely dveře a před nimi se zjevil duch. Děti se jen smály. Duch jim povídá: „Vy se mě nebojíte?“ A děti odpovídají: „No to teda fakt ne.“
„Tak v tom případě jděte pryč, když se mě nebojíte. Nechci vás tu ani vidět!“ A děti se rozeběhly a utíkaly, kam je nohy nesly. Pak je chytil tatínek a zeptal se jich, kde byli, že jsou tak udýchaní. A už měli být dávno na večeři. A děti se daly do vyprávění: „My jsme byli v strašidelným domě a byl tam duch a my jsme se ho vůbec nebáli.“
„Tak pojďte na večeři, dneska jste si toho užili už dost.“
Líbilo se mi že jim strašidlo vynadalo.
Líbilo se mi že se děti nebáli ducha.
Měla bys trénovat číst, jinak to bylo dobrý.
Líbilo se mi že se děti nebáli ducha.
líbilo se mi že se děti nebály strašidla
Mě se to teda líbilo a malinko lépe číst a aby ti neradili máš na to.
Bylo tomoc púěkné a take pěkný nadpis
Líbilo se mi jak se dědi nebáli ducha a lépe naučit číst. 🙂
Moc pěkné hlavně jak se nebáli strašidla 🙂
Bylo to dobrý, ale mohla psát ještě víc třeba že šli do toho domu.
Všichni jste to napsaly pěkně.