Vychází slunce, kokrhá kohout. Probouzím se. Sednu si na postel a se zamhouřenýma očima jsem se dívám na hodiny. „To ne, zaspala jsem do práce.“ Sáhla jsem po plášti a běžela jsem do mé observatoře.
Vzala jsem svůj mikroskop a začala jsem zkoumat vzorek vesmírného prachu. Najednou někdo zaklepal na dveře. „Vstupte,“ zvolala jsem. Dveře se se skřípotem rozletěly. Přímo proti mně stáli vojáci a jejich vůdce. „Půjdete s námi!“ řekl jejich vůdce rozhodně.
„Co jsem udělala?“ zeptala jsem se. „Napsala jste spisy o Koperníkově heliocentrismu. A to pobouřilo představitele církve.“
„Ale…“ Náhle mě vůdce vojáků zarazil a povídá: „Je mi to líto, ale budete muset jít s námi.“ Zajali mě a dovlekli k soudu. Odsoudili mě na doživotní vězení, ale za dvě léta mě pustili a já jsem mohla opět přemýšlet o vědeckých pokrocích a zkoumat záhady.
Líbilo se mi že jste zaspali
Líbil se mi děj. A hlavně jak tě odvlekly 😀
Líbilo se mi že jí odvelekli
Líbilo se mi jak vtrhli do dveří vojsko.
Líbilo se mi jak jí zavřeli do vězení
Líbilo se mi že jsi znovu mohla přemýšlet o vědeckých pokrocích a zkoumat záhady.
bylo to pěkné
bilo to nej a super kájo. 😀
líbilo se mi to