V malé vesničce Bítovany právě odbila dvanáctá hodina. Všichni obědvali. Petřík se vracel ze školy se svými kamarády a kamarádkou Amálií. Domluvili se, že půjdou večer přespat na zříceninu hradu Strádov.
Když se sešli večer na mostě, zeptal se Petr: „Můžeme jít?“ Na to Amálie odpověděla: „Ano, Petře.“ S radostí se vydali na cestu.
Po chvíli se Petr vyděšeně zeptal: „Myslíš, že nás někdo sleduje?“
„To se ti jen zdá,“ v klidu odpověděla kamarádka. Najednou se ozvalo bác, bum, au. Jak to zaslechli, schovali se pod most. Tam něco vyskočilo z vody. Petr se lekl a chytil za ruku svoji kamarádku. Utekli zpět na most a rozhodli se, že to odloží na jindy. Dnes vystrašený Petr utíkal domů. Celý strachy zalezl do postele pod peřinu.
Líbí se mi jak Petr s Amálií utekli.
Líbí se mi jak používáš již existující obce a hezký obrázek.
Hezké.
Máš to výborné. Líbí se mi tam jak Amča a Petr utekli.