Jednou mi rodiče řekli, že půjdeme na ohňostroj. Byly mi tehdy čtyři roky. Strašně jsem se těšil. Jenže to jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Nachystali jsme teplé oblečení, protože to bylo už na podzim a bylo chladno. Také jsme připravili lampion a vyrazili do Pardubic.
Další zážitek byl pro mě už noční můrou. Sešli jsme se na náměstí, zapálili všichni svíčky v lampionech a vyšli jsme průvodem až k řece Labi. Bylo to krásné – všude světýlka a muži v hábitech s loučemi. Došli jsme k Labi. Tam jsme dlouho čekali. Byla už zima, velká tma. Strašně moc jsem se těšil, co to bude. Vtom to začalo. Jak se ozvala první rána, strašně jsem se vyděsil. V maminčině náručí jsme opustili poctivě vystáté místo, které jsme hlídali, abychom viděli co nejvíce. Museli jsme utíkat pryč, protože jsem se hrozně bál.
V dálce jsem uviděl velkou budovu. To byla moje záchrana. Začal jsem se tam dobývat. Až později jsem pochopil, že je to zimní stadion a že hluk, který se ozýval z budovy, nebyla moje záchrana, ale koncert skupiny Alexandrovců až z Ruska. Nezbývalo nic jiného, než jet domů.
Celý ubrečený jsem jel s mamkou a taťkou domů do tepla. Tam jsme si dali teplý čaj a dobrou večeři a to mi bylo z celého večera nejlíp. Byl to pro mě zážitek na celý život.
Líbilo se mi jak se Lukáš bál.
Líbilo se mi jak si jel ubrečený domů.
Líbilo se mi jak jste si dali teplý čaj.
Líbilo se mi jak jsi brečel : D
Líbilo se mi že jste šly na ohňostroj.
Líbilo se mi že jsi jel domů.
Líbí se mi že jste šly lampiovový průvod 🙂 😀 😛
Líbilo se mi že ses těšil