O malém čaroději

Byl jednou jeden malý kluk, který se vždycky chtěl stát čarodějem. Ale aby se stal rytířem, musel se dostat za jedním čarodějem. Jeho otec mu to nechtěl dovolit, že je to blbost, ať dělá třeba něco užitečného, aby byl po něm. Ale on si stál za svým.

Jednou, když šel spát, zjevil se mu duch a předpověděl budoucnost. Bude ale muset utéct z domu. A tak udělal. Otevřel okno a protože měli malý baráček, vylezl z okna a vypravil se na cestu. Když došel až k polorozpadlému hradu, potichu se rozhlédl. Nikdo nikde. Zaklepal, ale pořád nic. Nakonec se zjevil duch, který ho provázel celou cestou. Řekl mu: „Musíš přelézt zeď.“ A tak to udělal.

Přelezl zeď a opravdu – někdo tam byl a vyhuboval mu. Po chvíli pochopil, protože mu to vysvětlil duch. Duch je totiž poslem čaroděje. Čaroděj ho naučil pár kousků a když zemřel a s ním i záhadný duch, stal se nejmocnějším čarodějem náš malý kluk. Měl svého ducha a spravoval zemi, jak jen to šlo.

No ale svého otce už nikdy neviděl. To proto čaroděj byl jeho otec. A ten nikdy nechtěl, aby se jeho syn stal čarodějem, aby ho nenachytal.