Bylo pondělí. Pepíček se právě chystal na písemku z matematiky. Neměl to být žádný problém, protože Pepíček se učil dobře. Hodina matematiky právě začíná. Pepíčkovi se začínají klepat kolena a potit ruce.
Písemka je na lavici, Pepíček bere do ruky tužky. Klepající a zpocené prsty ji pouští na zem. Ta písemka je totiž kouzelná. Kdo vypočítá příklady, možná objeví poklad. Pepíček se snaží. Odevzdává ji mezi prvními.
Poté jdou s třídou na svačinu, i když Pepíček hlad nemá. Čekají na známky z matematiky. Pepíček se tajně plíží do třídy. Na jeho lavici leží opravený test. Na něm se skví červená jednička! „Našel jsem poklad!“ jásá Pepíček. Paní učitelka se usmívá. Věděla, že to tenhle kluk dá. Je přece chytrý jako liška.
Je to moc krátké.
Nezáleží jak je to dlouhé 😀
Trochu divný, ale dobrý. 😀 😛
Od kdy je Pepíček chytrý?
Hezky napsané a vymyšlené.
dobrá ilustrace a děj. 🙂
Troch divné, ale mohl by být lepší obrázek na páťáka.
dobrý děj
Dobrý děj a proč zrovna Pepíček? 😀
Tak za prvý: Neříká se náhodou bystrý jako liška?
Za druhý: Jakto, že je Pepíček chytrý? Vždyť Pepíčkové jsou vždycky úúplně blbý.
jakto tak krásně dopadlo
Nechtěla bych být v jeho kůži, protože pepíček je vždycky blbý.
Je to hezký. 😀 🙂