Řekla jsem si že se chci někam podívat… Zeptala jsem se na názor své mamky a taťky, ale ti mně to nejdřív nedovolili. Tak jsem běžela s uplakanýma očima do svého pokoje. Po pár minutách jsem si před očima vybavila naši raketu. Nenápadně jsem se vplížila do naší garáže.
Slyšela jsem, že sem jde i můj táta. Rychle jsem se schovala do malé rakety. Tady to bylo super. Ven jsem se mohla dívat malým okýnkem. Tím se dalo nahlížet i dovnitř. Takže mě mamka s taťkou při příchodu hned spatřili. „Vidíme tě, vylez ven,“ řekli. Ale ten výlet mi povolili. Jen jsem jim musela slíbit, že budu opatrná.
Startuju. Vyrážíme. Klep, klep, klep. Co to? Že by porucha? Výlet ke hvězdám se odkládá. Ach jo, tak moc jsem se těšila.
Hezká obrázek taky děj.
Není ta raketa na obrázku křivá? Proto je možná rozbitá… 😀
Jó, taky bych chtěl mít v garáži raketu. Ale trochu méně poruchovější, než byla ta vaše. To byl asi Fiat, ne?
😀 😀 😀 😀 😀
Hezký vymyslené.
Pěkná ilustrace
Hezký děj
Také bych chtěl mýt doma raketu, ale ne tak porouchanou…😉
Dobré ale ta raketka je malá tak jak ses do ní vešla?
Dobře zpracovaný děj
🙂 😀
taky bych chtěla mít taky raketu