Slovesnost

Myslím na věc, která je nám většinou nablízku. Přemýšlím, že je vlastně dost potřebná a důležitá. Je to takový kamarád, nebo kamarádka, s kterými jsme často, dokáže za nás mluvit, i když nemá hlas, vlastně prozradí ostatním naše myšlenky, nápady, přání i to, co nechceme zapomenout. Ta věc ale nutně potřebuje nás. Seznamujeme se spolu od dětství, nejvíce asi ve škole v první třídě. Tam se občas z nás stanou nepřátelé, musíme si na sebe zvyknout, ale brzy se to napraví. Pak už dostane své místo. Často je to v pouzdrech, penálech, na stolech v kastlíku, nebo v zásuvkách. Může to být pěkná parádnice a parádník, štíhlý i silnější, skromný i barevný a se zdobením. Může to být i pěkný dárek, hlavně ve společnosti s deníkem, zápisníkem. Poslední nápověda je, že jich máme více, často je střídáme, někdy i poztrácíme. Pokaždé chceme další, protože už zase potřebujeme nadiktovat, co ta docela obyčejná věc má prozradit.