Pak Káťa řekla: „Nech ho. Já vím kdo to je. Je to Mates.“ Koukám na ni a vidím oči hluboké jako tůň. Říkám si, že to Mates není a nepozorovaně se ohlédnu.
Vidím muže z ulice ve Výsoníně. Všiml si mě, bere nůž a jde kvapem ke mně. Beru Káťu za ruku. Křičím na ni, ať utíká. Utíkat! Utíkání. „Bum! Bác!“.
Ohlížím se a vidím, jak muž spadl. Pak se ale zvedne a utíká rychleji. Už je jen taktak za námi. Vtom se před něj vřítí kluci ze školy a začnou se prát. Utrpí nějaká zranění, ale odeženou ho pryč.
My poděkujeme a už raději odejdeme domů. Nakonec to všechno dobře dopadlo.
V jednom pralese žila opička se svou rodinou. Skákali z větve na větev a užívali…
V lese pobíhá veverka, jmenuje se Čiperka. Běží tudy králíček, nese si spoustu mrkviček. Jezevec…
Byl jednou jeden malý kluk jménem Petr. Ten hrozně rád experimentoval . Ve škole patřil…
Já jsem Labe, pojmenoval mě keltský národ. Pramením v Krkonoších na překrásné Labské louce. Protékám…
Při dnešní procházce jsme narazili na obrovské stopy v blátě. Hned nás napadla otázka, komu…
View Comments
Líbí se mi jak to máš napsané nejvíc ty citoslovce :)
Hezky napsané, ale zajímalo by mě kdo se na něj ze třídy vrhnul! :D
Dobré ale jak zakřičela bum bác tak sem se málem počůral
Krásně zpracovaný děj.
Máš to hezky zpracované a ten děj se Ti fakt povedl
mas hezky dej hlavne vte dobe kde zakricel bum