Categories: Povídky

Pravěký život

Jednou jsem si řekl, že potřebuji uživit svoji tlupu. Sehnal jsem lovce a šli jsme. Byla velká zima, vítr, mlha. Potom jsme slyšeli šustit keř. Já a moji přátelé jsme se otočili vlevo. A druhá půle vpravo.

Byli jsme od sebe pár metrů. Náhle jsme slyšeli: ,,Ááááááááá´´. Znělo to od té druhé skupiny. Byla však mlha, proto jsme nic neviděli.

Vydali jsme se po jejich stopách. Hrůza! Všichni jsou mrtví. Co je zabilo? Kdo to byl? Náhle slyšíme křik. Přímo řev. Blíží se. Přepadení! Odrazili jsme je. Boj je krutý. Zabili jsme je.

Pokračujeme v lovu. Ale je toho málo pro celou tlupu. Je večer a my nemůžeme najít cestu zpět. Naštěstí se se nás vydali hledat. Udělali si značky, takže jsme se mohli v klidu vrátit.

Filip Ulrich

View Comments

Share
Published by
Filip Ulrich

Recent Posts

Opičí příběh

V jednom pralese žila opička se svou rodinou. Skákali z větve na větev a užívali…

5 roky ago

Zvířecí básnička

V lese pobíhá veverka, jmenuje se Čiperka. Běží tudy králíček, nese si spoustu mrkviček. Jezevec…

5 roky ago

Masožravky

Byl jednou jeden malý kluk jménem Petr. Ten hrozně rád experimentoval . Ve škole patřil…

5 roky ago

Fata morgana

Stojím venku a přes pusu mám uvázanou roušku. Možná je to tím, že se mi…

5 roky ago

Cesta Labe

Já jsem Labe, pojmenoval mě keltský národ. Pramením v Krkonoších na překrásné Labské louce. Protékám…

5 roky ago

Žravěk

Při dnešní procházce jsme narazili na obrovské stopy v blátě. Hned nás napadla otázka, komu…

5 roky ago