Slovesnost

Před zimou si králík sbíral zásoby na zimu. Vtom přiběhla slepice a prosí: „Králíčku, prosím tě, prosím, vydej mi trochu tvých zásob. Až budeš potřebovat, oplatím ti tvoji pomoc. Nemáme co jíst.“ Králík jenom zabručel: „Měla jste si nasbírat než byla zima. Nic vám nedám, jdi si po svých, ty slepice!“

Slepice šla smutně domů. Když začalo jaro a potom léto, bylo všude sucho, ale slepice měla své zásoby. Králík líně leží a vzlyká, že nemá co pít. Nezbylo, než aby se vydal za slepicí. Zhurta jí říká: „Slepice, dej mi vodu, dělej, nemám co pít. I zahrádka mi uschla.“

Slepice však jen dodala: „Ne! Tys mě v zimě nedal zásoby a já ti také nic nedám.“ A poučení z toho plyne, že lakomcům se všechno oplatí.