Categories: Povídky

Vědkyně

Vychází slunce, kokrhá kohout. Probouzím se. Sednu si na postel a se zamhouřenýma očima jsem se dívám na hodiny. „To ne, zaspala jsem do práce.“ Sáhla jsem po plášti a běžela jsem do mé observatoře.

Vzala jsem svůj mikroskop a začala jsem zkoumat vzorek vesmírného prachu. Najednou někdo zaklepal na dveře. „Vstupte,“ zvolala jsem. Dveře se se skřípotem rozletěly. Přímo proti mně stáli vojáci a jejich vůdce. „Půjdete s námi!“ řekl jejich vůdce rozhodně.

„Co jsem udělala?“ zeptala jsem se. „Napsala jste spisy o Koperníkově heliocentrismu. A to pobouřilo představitele církve.“

„Ale…“ Náhle mě vůdce vojáků zarazil a povídá: „Je mi to líto, ale budete muset jít s námi.“ Zajali mě a dovlekli k soudu. Odsoudili mě na doživotní vězení, ale za dvě léta mě pustili a já jsem mohla opět přemýšlet o vědeckých pokrocích a zkoumat záhady.

Karolína Fustinoni

View Comments

Share
Published by
Karolína Fustinoni

Recent Posts

Opičí příběh

V jednom pralese žila opička se svou rodinou. Skákali z větve na větev a užívali…

5 roky ago

Zvířecí básnička

V lese pobíhá veverka, jmenuje se Čiperka. Běží tudy králíček, nese si spoustu mrkviček. Jezevec…

5 roky ago

Masožravky

Byl jednou jeden malý kluk jménem Petr. Ten hrozně rád experimentoval . Ve škole patřil…

5 roky ago

Fata morgana

Stojím venku a přes pusu mám uvázanou roušku. Možná je to tím, že se mi…

5 roky ago

Cesta Labe

Já jsem Labe, pojmenoval mě keltský národ. Pramením v Krkonoších na překrásné Labské louce. Protékám…

5 roky ago

Žravěk

Při dnešní procházce jsme narazili na obrovské stopy v blátě. Hned nás napadla otázka, komu…

5 roky ago