Slovesnost

V krásném lesíku žila skupina opic. Celé dny se jen tak povalovaly a nebo se houpaly na stromech. Občas si daly něco k jídlu, ale jen se stále bavily a nikam nepospíchaly a neměly žádné starosti. Jednoho dne začala jedna opice jménem Zola strašně vřeštět a pobíhala po lese sem a tam. Cítila totiž, že se něco blíží, nějaké nebezpečí. Vůbec si s tím nevěděla rady a taky jí nikdo nevěřil. Pořád se jí smály a říkaly, že běhá po lese jako splašená. Hned druhý den dorazila bouře, přišla stejným tempem jako když Zola splašeně utíkala. Dokonce byla stejně hlasitá a vydávala divné vřeštivé zvuky. Měla velké, děsivé následky. Hodně polámaných stromů a dokonce i pár zvířat přišlo o domov nebo i o život. Zvuky, které vydávala opice Zola, měly všechny varovat, že přijde něco velkého. Teď už všichni v lese vědí, že bouře se žene stejně rychle jako splašená opice a té jen tak neunikneš!