Slovesnost

V jednom malém lesíku žila pracovitá zvířátka. I když bylo krásné letní počasí, nelenošila, ale snažila se pracovat a nanosit si zásoby jídla na zimu. Také veverka Zubatka pobíhala ze stromu na strom a nosila si do domácí spížky lískové oříšky. Když začalo svítit sluníčko, na chvilku se zastavila na nejbližší větvi a rozhlédla se po políčku s obilím. Na jeho okraji uviděla kobylku Josku.
„Copak Josko, ty už máš všechno hotovo, že ležíš?“ Ta se jen ušklíbla a lenošila dál. A tak to šlo celé léto. Brzy přišel podzim a poté i zima.

Zubatka si užívala ve svém domečku, když tu někdo zaklepal. Otevřela a za dveřmi stála zmrzlá Joska a prosila: „Buď tak hodná Zubatko, nech mě u sebe ohřát a dej mi něco k jídlu, já už jsem všechno snědla.“ Veverce se jí zželelo, rozdělila se s ní o večeři a jen doufala, že příští rok se kobylka o sebe lépe postará. A bude si pamatovat, že nejdřív je důležitá práce a povinnosti a pak teprve zábava.