Slovesnost

Jednoho dne jsme s rodinou navštívili botanickou zahradu. Vyrazili jsme já s bráchou, naše mamka a teta. Cesta autem nám netrvala dlouho a byli jsme na místě. U vstupu nebyla zrovna moc milá paní, a tak jsme si dělali legraci, že ta paní je jak masožravá kytka, jen nás sežrat. To jsme ještě netušili, jaké dobrodružství nás tady čeká.

Když jsme se procházeli a pozorovali rostliny kolem nás, zničeho nic jsem ucítila nějaké lechtání. Lekla jsem se a uskočila. Brácha mi říká: „Bacha nebo tě ta kytka sežere.“
„To určitě, ty blázne, od kdy kytky žerou lidi?“ Jenže pak se opravdu stalo něco hrozného. Brácha stál u kytky a ona ho chňapla za ruku a začala ho tahat k sobě. Křičela jsem o pomoc, ale mamka si zrovna odskočila a teta pozorovala jiné rostliny.

Chytla jsem bráchu za druhou ruku  a tahala ho zpátky. On křičel a klepal se strachy. Já se taky bála a nevěděla jsem, co mám dělat. Vtom přiběhla mamka a začala kytku mlátit kabelkou. Konečně se kytka lekla a bráchu pustila. Ale nakonec se ohnala po kabelce, kterou mamce sežrala. Byli jsme ale rádi, že jsme to všichni přežili ve zdraví.