Slovesnost

Jednoho slunečného dne nám učitelé řekli: “Zítra se bude probírat nové učivo – kouzla.“ Děti se na sebe podívaly a myslely si, že je to sranda.

Zazvonil zvonek a byl oběd. Děti si povídaly o kouzlech, pořád si myslely, že je to sranda. Po obědě šly všechny děti domů. Když to řekla Lucka doma, maminka se hodně podivila. Maminka od Honzíka a Terezky se také divila.

Když ráno Lucka vstala, hodně se do školy těšila. Ráno se Terezka s Honzíkem zase báli odejít do školy. Na rozcestí se všichni ráno potkali a povídali si o kouzlech. Přišli do školy a všichni si v tichosti sedli do lavic. Paní učitelka Čaroslečna řekla: „Začneme tím nejlehčím kouzlem, poslouchejte! Kouzlo zní: Náhle táhle, začni pištět, vypadej jak myš. Potom se vrať do podoby, buď tak celý rok.“

Z Pepíka se stala myš. Tou myší měl být jen minutu. Tik  – tak uběhla další minuta a paní učitelka se začala strachovat a zkoušela další kouzla, ale nic nefungovalo. Podívala se do knihy kouzel. Našla tam kouzlo, jak odčarovat myš z člověka s vedlejšími účinky. Kouzlo znělo: “Myš, myš, zalez do díry a ty buď člověkem.“ Zafungovalo vše, ale Pepíkovi zůstal myší ocásek.

„Au, au,“ volal Pepík. Ten myší ocásek mu ustřihli a zašili. Paní učitelka usoudila, že již čarovat nikdy nebude.